Táta nás s bráchou jako malý kluky nikdy nezapomněl vzít na Stěnu smrti kdykoli k tomu byla příležitost. Na Řípský, na Vinobraní, kdekoli. Tihle kolotočáři se trochu vymykali ze světa ušmudlaných světských. Před vystoupením už bylo ze zastřešeného válce slyšet túrování přestavěných péráků. Vylezli jsme na hrazení nad stěnou a koukali do středu, kde chlapi v kůži seřizovali kradeným methanolem z fabriky plněný dvěstěpadesátky. Táta si začal mnout kolena, který si vzpomněly na zatáčky kolem Ohře co bral na Pionýru „na kolínko“. Když speaker uvedl vystupující a oni pomalu, jeden, dva najednou, se zavázanýma očima, ve stoje začali kroužit, zatřásl se pod námi při každém průjezdu ochoz, na kterém jsme stáli.