Ráno vyzvednu Pipi u babičky. Včera jsme se domluvili, že spolu půjdeme na houby. Těší se. Košíček, repelent, holinky, svačinka v batůžku. 

Půl hodiny v lese. Kdo šíří ty fámy, že rostou? Prd, zatím dva hřiby a tři klíšťata.

„Tati, beruška! To jsem ale všímavá. Tati, že jsem všímavá?“

„Jsi, Pipi.“

Do kopce nikdo moc chodit nechce, tam budou.

„Vrtulník, slyšíš ho?“

„Jo, tati.“

Obloha mezi stromy uprostřed lesa. Až se z toho točí hlava.

Trrrrrrrr….

„Ten ale letěl nízko, viď, tati?“

„No jo, letěl. Vojenskej.“

„Proč vojenskej, tati?“

„Byl zelenej.“

„Tati!“

 „Ano?“

 ….Maminčiny oči co zratili smích.

„Tati, oni už tu jsou vojáci?“

„Naši vojáci.“

„Jak naši vojáci?“

„Český vojáci, Pipi, naši vojáci, máme svoje vojáky.“

„Aha, tati, to je dobře.“

Usmály se. Na chvilku.

„Neboj, Pipi.“

Tlačím nákupní vozík v prachu po cestě. Jeden náboj. Jdi do hajzlu McCarthy!

Je to dobrý nerostou.