Jarním Atlantikem a Kaledonským kanálem kolem Skotska

Jižní cíp Shetland

Jižní cíp Shetland

Podle počtu inzerovaných plaveb začíná být Skotsko mezi českými jachtaři populární. Právem.  Je to jedna z nejkrásnějších a nejdostupnějších oblastí pro náročnější jachting v přílivových vodách. Začátkem května jsme v místních vodách upluli 734 mil, z Obanu, přes Hebridy, Shetlandy, Orkneje a vnitrozemský Kaledonským kanál zpět do Obanu.

Raphy G vyvázaný na Kaledonském kanálu

Raphy G vyvázaný na Kaledonském kanálu

Pro jarní plavby ve Skotsku máte možnost využít již zmiňované nabízené plavby (pravidelně je nabízí např. Jiří Zindulka) nebo zorganizovat plavbu vlastní. To byla i naše volba. Po důkladném prozkoumání skotského pobřeží a ostrovů jsme stanovili zamýšlenou trasu. Oban – jižní cíp vnějších Hebrid – St. Kilda – severní cíp Hebrib – Shetlandy – Orkneje – vstup do Kaledonského kanálu v Inverness – kanál – Oban. Dohromady zhruba 850 mil. Loď jsme zabookovali na první dva týdny května 2014 ve společnosti Alba Sailing, která sídlí v Dunstaffnage Marina zhruba 2 km od Obanu. Vybrali jsem Oceanis 46 jménem Raphy G s osmi lůžky v kajutách a 2 lůžky v salonu. Perfektně vybavená, pevná a rychlá loď s klasickým refem hlavní plachty. Posádku nakonec tvořilo 7 lidí, se kterými jsme se znali z předchozích plaveb v Norsku, Baltu, Bretani a Chorvatsku.

Dopravu z letiště v Edinburgu do mariny jsme si sjednali na doporučení Alba Sailing u společnosti FSD. Po přebírce, vybavení lodi, několika ochutnávkách místních piv, pár gintonicích a vyhlášení rozpisu služeb vyplouváme druhý den časně z rána za drobného mrholení a slabého postupně sílícího větru směr Castle Bay na ostrově Barra. Po celodenní plavbě se ve dvě hodiny po půlnoci v městském zálivu vyvazujeme k přístavní bóji za stálého deště, mírného odlivu a větru o rychlosti zhruba 15 uzlů.  Dopoledne pak vyrážíme na obhlídku města. Paradoxně k tomu, že během plavby máme v plánu navštívit skotské palírny a ochutnat všechny místní druhy piv, končíme výlet v cukrárně, která je jediným místem jevícím známky života v ospalém ostrovním městečku.

Přes oběd stahujeme nový GRIB s předpovědí a plánujeme přeplutí na St. Kildu. Podle předpovědi nás čeká zprvu stoupačka pod ostrov Barra a poté boční vítr o síle zhruba 30 uzlů, vydatný déšť a nízká viditelnost. To navíc pro cestu na Kildu i zpět. Po obědě vyplouváme do předpovědí slibovaných podmínek, po 12 mílích stoupačky a s vidinou neviditelné Kildy (dohled byl na moři zhruba 300 metrů) aktualizujeme předpověď a s celou posádkou probíráme varianty. Na St. Kildu se bez problémů dostaneme, ale následující dva dny bude mizerná viditelnost a navíc by nás čekalo hodně neklidné kotvení v jediné možné zátoce, do které bude dva dny foukat vítr od 20 – 30 uzlů. Po krátké debatě měníme kurz na sever, měníme plachty na zadoboční vítr a bohužel se vzdáváme jednoho z hlavních cílů naší plavby. Míříme do Stornoway, „hlavního města“ vnějších Hebrid.

Skotské počasí

Skotské počasí

Po zhruba 100 mílích se v poledne následujícího dne už ve slábnoucím větru a dešti vyvazujeme k  molu vnitřního Stornowayského přístavu. Stojí asi za zmínku, že máme nastavený systém dvoučlenných hlídek po 4 hodinách, kdy se hlídky prolínají po dvou hodinách vzhledem k našemu lichému počtu. Jedna ze tří dvojic, bez skippera, obstarává celý den kuchyň bez služby na palubě.

Po obědě na lodi vyrážíme objevovat místní hospody, město a okolí. Čeká nás přeplavba na Shetlandy, zhruba 200 mil Atlantikem a předpověď nám neslibuje mnoho větru. Rozhodujeme se strávit noc v přístavu. Kolem poledne následujícího dne ve vrcholícím přílivu strkáme špici mezi místní rybářské lodi a dotankováváme nádrž s naftou. Obsluhu místního stojanu jsme si předem domluvili v přístavní kanceláři. Při tankování se na nás připlaval podívat místní přístavní tuleň.  Vyplouváme v dešti proti větru a vlnám směr Shetlandy. Obtáčíme jihovýchodní cíp zálivu, taháme hlavní plachtu na 1 ref a genu, ve větru zhruba 22 uzlů se loď pěkně ustaluje ve vlnách a plavba může začít. Na palubě se střídají dvojice podle rozpisu, chlad zaháníme skotskou. V půli cesty jsme očekávali podle předpovědi úplné bezvětří. Vítr se ale střídavě objevuje o slušné síle 12 – 18 uzlů, dokola vytahujeme a balíme plachty. Za stříbrného mlžného úsvitu mezi nízkými mraky objevují útesy Shetland. Začíná kolem nás kroužit více buřňáku, terejů a papuchalků. Houpeme se na táhlých oceánských vlnách směrem k Lerwicku, potrvá to ještě celý den. Odpoledne se poprvé takřka po týdnu objevuje na obloze slunce, které si odpařilo úzkou škvíru mezi mraky. Navečer už jeho svit sílí a značí změnu počasí.

Pozdě večer se vyvazujeme v místním přístavu.Druhý den ráno vyrážíme do místního muzea a na odpoledne půjčujeme postarší Chrysler Voyager. Ve městě si dáváme oběd a v krásném slunečném odpoledni vyrážíme na jižní cíp hlavního ostrova, k nejstaršímu shetlandskému majáku.  Cestou zpět se přes západní stranu ostrova  stavujeme na nádherném písečném mostě mezi ostrovy. Večer vyrážíme do místního akvaparku prohřát se do sauny, vířivky a páry.

Druhý den ráno vracíme půjčené auto, tankujeme a vyplouváme směr Orkneje. Rozfoukává se na slušných 20 uzlů proti, na první ref hlavní plachty a plnou genu stoupáme podél Shetland k jihu. Kolem jižního výběžku je oblast s velmi nepříjemným vlněním, kormidlování dá práci, točíme do kurzu k Orknejím, ustavujeme plachty na boční vítr a slušnými 7 – 8 uzly rychlosti uháníme dolů. Za chvíli máme na dohled Fair Isle a  zhruba v šest hodin vplouváme do místního opuštěného přístavu. Rychle vyrážíme na obhlídku, míjíme místní ptačí observatoř a pokračujeme kousek do středu ostrova. Protože stále ještě svítí slunce, rychle se vykoupeme v moři, , které má 8 °C. Vyplouváme při západu slunce, vítr o rychlosti 15 uzlů, plné plachty. Za svítání dosahujeme Kirkwallu na Orknejích. Strávíme zde bezmála dva dny. Polovina posádky vyzdvihuje zejména návštěvu destilérky Highland Park. Druhý den kolem poledne vyplouváme směrem k pevnině.

Odplouváme z Fair Isle

Odplouváme z Fair Isle

Po chladné noci, kdy na moři míjíme skotské vrtné plošiny, míříme doprovázeni delfíny k Iverness. Platíme za vstup do Kaledonského kanálu –  podle délky lodi. Začíná střídavé komorování, čekání na mosty a klidná kanálová plavba. Odpoledne už plachtíme ve slabém větru po Loch Ness, střídavě nás doprovází slunečno a déšť. Navečer se vyvazujeme před komorovými schody ve Fort Augustus. Večer strávíme ve společnosti členů místního klubu Skotské královské legie. Původně jsme se domnívali, že jde o standardní pub.  Usednout zde a popíjet však měli možnost jen členové klubu nebo jejich hosté. Jachtaři ze země bez moře („Vy ale nemáte moře?“ byla nejčastější otázka Skotů, když zjistili odkud jsme) se tak stali hosty místních dvou hráčů šachů. Last call, spánek a ranní určení pořadí lodí do komor. Po přeplavení velké výletní lodi z vrchu kanálu plníme první komoru spolu s dalšími dvěma plachetnicemi a čtyřmi motoráky. Celkem sedm schodů vystoupáme za necelou hodinu. Půldenní plavbu po kanále a jezerech končíme před Neptunovými schody, sadou komor před vstupem zpět do moře. Bohužel prší a tak vzdáváme myšlenku výstupu na nejvyšší horu Británie, Ben Nevis (1344), který se, ač na dohled, schovává v mracích. Ráno sestupujeme Neptunovy schody a dvěma menšími komorami se vracíme zpět do moře. Raphy G zmenšuje ve slané vodě viditelně svůj ponor a my se vydáváme směrem k Obanu.  Odpoledne strávíme krásným jachtingem na klidné hladině zálivu k Fort William. Doprovází nás společníci z kanálu, tři starší Skotové na 43stopé plachetnici Scrabble. Navečer kotvíme v Oban Marině, na ostrově naproti městu Oban. Celý druhý den trávíme obhlídkou města a okolí, návštěvou místní destilérie. Navečer přeplouváme asi 4 míle do naší výchozí mariny.

Průliv před Obanem

Průliv před Obanem

Po bezproblémovém ranním předání lodi už na nás čeká mikrobus, který nás odveze zhruba 350 km do Edinburgu, vybíráme a rezervujeme hotel na booking.com, Edinburg Castle, doubledecker, fish and chips, stouty, cider, spánek, full scotish breakfast. Letiště Václava Havla Praha. Sbohem Skotsko, bylo to krásné.

Andělé na VHF

Na jaře mi přišel od známého e-mail: „Popluj s námi na Fastnet!“. Fastnet je kus skály s majákem. Irové mu říkají Carraig Aonair, Osamocená skála. Ti co Irsko opustili během hladomoru na lodích mířících do Států mu zase říkají Slzy Irska.

Posádku nakonec tvořilo pět lidí, což není moc šťastné číslo, znamená totiž jen dvě dvoučlenné hlídky, plus jeden náhradník. Na tak dlouhou plavbu jarním Atlantikem, navíc jedním z jeho nejdivočejších koutů, málo.

Po první noci na moři s bouří a větrem do 50 uzlů a předpovědí pro následující dny jsme naše plány začali upravovat.

Ve zkratce to byla jedna z nejnáročnějších a taky nejkrásnějších plaveb, co jsem kdy absolvoval. Místní vody a pobřeží jsem si zamiloval i přes neustálé mokro, noční teploty něco málo nad nulou, častý déšť, nefunkční topení na lodi a francouzské námořní mapy.

V titulku ale píšu o andělech na VHF. Karel Pšovka jednou kdesi napsal: „Musíme vyplout na moře, abychom se naučili modlit.“ I když neumím jedinou modlitbu, první noc kdy vítr po půlnoci zesílil, místo na předpovědí slibovaných 30 uzlů, na 45 a vlny se zvedly něco přes pět metrů jsem se začal modlit dost intenzivně. Jak později přiznali všichni, modlil se každý člen naší pětky a Dufour 38 jménem Ardiche II se stal malou noční katedrálou na vlnách.

A ti andělé? Ti se ozvali poprvé z rádia s první ranní předpovědí, když jsme už překročili hranici teritoriálních vod Francie a vpluli pod ochranu služebníků jejího veličenstva. V 7:00 se na VHF kanálu 16 ozvalo standardní trojité „All ships“ a hned po něm „Good morning to all the cuorageous on sea. Here is British Coast Guard.“ Následovalo hlášení předpovědi a navigačních nebezpečí. Ten pocit, že vaši zmítanou loďku někdo sleduje spolu s dalšími kdesi na radaru, byl nesmírně uklidňující.

RNLI

Námořní právo, které víceméně nezměněné platí od poloviny 17. století, dodnes říká, že záchrana života na moři je bezplatná. V Britských vodách ji zajišťuje pobřežní stráž spolu RNLI, The Royal National Lifeboat Institution. V jejích řadách slouží dobrovolníci a stejně tak její provoz je financován dobrovolnými dary. Z deseti liber šterlinků jde 8,5 libry na záchranu životů a 1,5 na akce spojené se získáváním dalších darů.

Až někde v Británii uvidíte jejich kasičku, hoďte jim tam alespoň libru, věřte, že to bude nejlíp utracená £ za celý váš pobyt tam. Až se někdy dostanu zase do bouře, pomodlím se v ní i za vás.

Jen vlny se mění

O rodném městě a jednotě. Pobrukuju si to už hodinu. Začátek odpípaly digitálky navlečený přes sloupek místo zápěstí jednoho z nás. Pověsil je tam Pátý hned na začátku cesty. Co hodina, pípnutí. Čtyři pro každého.

O rodném městě a jednotě. Vidím ji před sebou, stojí sama u mikrofonu na podiu v přítmí. Před nehybnými hlavami diváků. Černé splývavé šaty s flitry, podmanivý hlas, drdol a pevný postoj. Kužel světla a v publiku čepice mariňáků. Teď jako před sedmdesáti lety. Co jsem v poslední době slyšel řečí o pádu Říma. Jako on máme být zkažení. Jak stojíme na kraji propasti, jen nakročit. Už několik měsíců koukám na Jupitera na obloze. Jova co září nade všechny. Římané na jeho počest pořádali krvavé hry. Už usedl nad námi na balkón. Nikdo v sále si ho nevšímá a ona přitom zpívá jen o něm. Chce svou podívanou, tak ho bavme.

Končím, až když se objeví hlava Pátého a on pomalu vyjde po schodech nahoru. Přinesl dvě jablka. Jedno mi podal a teď každý to své mlčky kousáme. Dívám se na něj, jeho ospalé oči kontrolují obzor. Dokáže se dobře orientovat. Podíval se, kde a jak vysoko je měsíc, pak zbytky hvězd a planet. „Otočil se vítr?“ zeptal se polohlasem. Jen mu mlčky přikývnu. Mám rád debaty s Pátým. Včera, když kolem nás kroužil terej, se ptal všech, jestli by vyměnili ruce za křídla. Den před tím vysvětloval fungování polarizačních skel ve slunečních brýlích. Všem se v nich prostě jen líp dívá, ale taky jimi eliminujete všechny odrazy. Zmizí vám klamy a vlastní odrazy ve sklech, najednou vidíte skrz. Je to víc nebo míň? Ruce nebo křídla. Všichni si vybrali, já ne. Je nás pět, náhodou, jako prstů na ruce, asi bych si vybral ruku. Ruka co vás stiskne, pohladí nebo udeří, chytne nad propastí nebo postrčí. Nabere vodu k ústům, strhne šaty, podá nůž a pak zaškrtí ránu.

Druhý s námi nahoře podřimuje na lavici. Třetí a První dole ve vlhku neklidně sní. Začínám mít dřevěný nohy. Co chvíli vyjde slunce. Úsvit nad západ, nebe co po noci dostane zpátky svoje barvy. Zprvu jen ve světlé paletě. Na minutu se rozlije zvláštní klid, než se na obzoru rozzáří trojice ohnivých diamantů. V tetelícím obzoru se změní v rudý kotouč, co se hned schová do pásu mraků. Jejich vrchní hrana se přetáčí a plazí do stran, jak se rozdýchává po chladné noci. Vrchol slunce pomalu překoná příkrov. Na malou chvíli cítím náraz. To malé světlo kdesi uprostřed mého hrudníku se spojí s tím velkým na obzoru. Nocí roztažené zornice se sevřou až to zabolí a já nahrbím záda. Podívám se na Pátého, mlčky sedí, mžourá do nového slunce, ruce složené v klíně, v jedné z nich nakousané jablko a pomalu se kývá zepředu dozadu.

„Hej, pátej?“

„V půli cesty do pekla, na stinný louce zelený…,“ zanotuje.

To je ten jeho zelenej úsvit. Fiddler’s Green. Včera večer na hlídce mi vyprávěl o tom, proč je tady. Řekl jsem mu, že já kvůli tomu světlu a modré pustině. On je tu kvůli té zelené s věčně otevřeným barem. Je tu k ní nejblíž co to jde a čeká, že ho tam náhoda dovede. Do jednosměrky. Vidí ji tu v odrazech. V odlesku nervózních očí Prvního, když se zvedne silný vítr. V křídlech terejů a odřených rukách Třetího.

 

Pro dnešek k věčnosti

Mys Horn. Místo kde do sebe naráží Pacifik s Atlantikem. Skála, kterou když obeplujete, máte právo nosit náušnici a mít v hospodě nohy na stole. Na konci té skály je památník, albatros s básní od Sary Vial. Existují její překlady skoro do všech světových jazyků, jen český ne…tak nyní…

Já, albatros, jež na tebe čeká na konci světa.

Já, zapomenutá duše ztracených námořníků,

co vydali se k Mysu Horn ze všech moří světa.

Nezahynuli v zuřících vlnách,

na mých křídlech se vznášejí,

pro dnešek k věčnosti.

V poslední trhlině,

ve větru Antarktidy.

…..
…….

člověk a albatros Save the albatross

Na krále!

Na moři se časem ustálil systém přípitků. Na každý den jeden.

Pondělí: „Za vlast!“

Úterý: „Na naše matky!“

Středa: „Na nás!“

Čtvrtek: „Na krále!“

Pátek: „Na domovský přístav!“

Sobota: „Na milenky a ženy!“

Neděle: „Za ty, kdo jsou na moři!“

Dnes je čtvrtek a tedy „Na krále!“. Ale na jakého, když my žádného nemáme. Tak třeba na toho šachového.

thx bastl.cz