Ty v řece času

Nemilosrdně smýkán, oblečen i nahý

Zhluboka díváš se na mě večerem hnaný

Dokázat odolávat vnitřnímu hlasu

 

V naději náhle prohlédnu

Skrz závoj růží

Kam až k zbláznění prolétnu

Zastavit na místě zmáčen černou tuší

 

Chci psát a nevím kam

Přeci jen… dopadám…