První věty

První věta má prý rozhodující vliv na to, zda knihu budeme číst dál. První a další dvě, tři mezi regály knihkupectví. V článku nebo tiskové zprávě titulek, na letáku slogan, homepage. Je důležitá jejich délka? Piště krátce a jednoduše?

„Každý jak umí – Jasmine si při souloži prdla“
Arto Salminen: Teorie sraček

„Den uběhl, jak dny obyčejně ubíhají; protloukl jsem ho, klidně jsem ho usmrtil primitivním a plachým způsobem, jakým vedu svůj život; pár hodin jsem pracoval, probíral se starými knihami, dvě hodiny jsem měl bolesti, jak už to tak u starších lidí chodívá, vzal jsem si prášek a měl radost, že se bolesti daly obelstít, ležel jsem v horké lázni a sál do sebe milé teplo, třikrát jsem dostal poštu a prohlédl všechny ty zbytečné dopisy a tiskoviny, provedl svá dechová cvičení, myšlenková cvičení jsem však z pohodlnosti dnes vynechal, hodinu jsem byl na procházce a objevil na obloze krásné, něžné, vzácné vzory namalované z beránků.“
Herman Hesse: Stepní vlk

Na krále!

Na moři se časem ustálil systém přípitků. Na každý den jeden.

Pondělí: „Za vlast!“

Úterý: „Na naše matky!“

Středa: „Na nás!“

Čtvrtek: „Na krále!“

Pátek: „Na domovský přístav!“

Sobota: „Na milenky a ženy!“

Neděle: „Za ty, kdo jsou na moři!“

Dnes je čtvrtek a tedy „Na krále!“. Ale na jakého, když my žádného nemáme. Tak třeba na toho šachového.

thx bastl.cz